V obci Morávka, v místě zvaném Zajičorka, se nachází místo s velmi ponurým příběhem. Do roku 1944 se zde nacházel domek č. p. 169, v němž žila rodina Koloničných. 4. prosince 1944 zde došlo k střetu mezi partyzány a nacisty.  Dnes je už místo zarostlé lesem a najdete zde pouze zbytky základů, sklepa a malý pomníček, jenž má být připomínkou události, která se zde před cca 80 lety odehrála. Pokud se na místo vydáte, pohybujte se opatrně, ať se nepropadnete Koloničným do sklepa.

Pomník padlým partyzánům a rodině Koloničných

Abych se dozvěděla, co se tehdá na Zajičorce odehrálo, zabrousila jsem do knihy Partyzánská Morávka ústy Morávčanů od Emila Vavrovského.

Partyzánská zpravodajská skupina Naděžný působila původně na Jablunkovsku. Nacisté věděli, že v této oblasti působí radiostanice sovětských rozvědčíků, ale nevěděli kde přesně. Proto okolo Dolní Lomné umístili posily, zvýšili počet hlídek a připravovali likvidaci partyzánské skupiny. Z toho důvodu bylo rozhodnuto o přestěhování skupiny Naděžný z Jablunkovska na Morávku, přesněji do bunkru na Malém Travném. Přesun se uskutečnil 4. prosince 1944 a nacisté se o něm dozvěděli. Podle sněhových stop začali partyzány sledovat. Ti však neměli tušení, že jim jsou nacisté v patách.

Cesta hlubokým sněhem byla náročná, proto se partyzáni rozhodli pro odpočinek na Zajíčorce. Část partyzánů zakotvila v domě Augustina Koloničného.

Jak se celá událost stala v knize popisuje přímo Anežka Koloničná: „Napadl čerstvý sníh. Vyjasňovalo se a začalo mrznout. Po jednadvacáté hodině přišlo k nám šest partyzánů. Měli těžké rance, pušky a samopaly. Poskytli jsme jim večeři a místo k odpočinku. Sdělili nám, že je jich třicet a že jdou lesy a kopci od Jablunkova a Třince. Byli mokří a proto sušili promočené oděvy. Ostatní se rozešli po okolních chalupách. Asi ve dvacettři hodiny vzal velitel partyzánů zbraň a řekl, že se podívá, zda je venku „čistý vzduch“. Bylo úplně jasno a svítil měsíc. Sotva otevřel dveře domku, byl zkosen německými střelami. Náš domek byl obklíčen Němci. Začala hrůza hraničící se šílenstvím. Střelba se stupňovala a domek začal hořet. Utekli jsme v nočním prádle a bosí. Němci nás však pochytali a museli jsme stát ve sněhu a mrazu bosí a dívat se, jak domek hoří. Slepice a ovci Němci chytli a zařezali, ale čtyři krávy, dvě jalovice a vepře nechali živé uhořet. Neustále slyším to bolestné bučení krav, které se pekly za živa.“

Pohled na místo, kde stávala usedlost Koloničných

Partyzán, který byl postřelen při otevření dveří a následně uhořel na prahu domu, byl Štěpán Michovič. U Koloničných dále zahynul Štěpán Sobbotin a Vasilij Lomonov. Ostatním se podařilo uprchnout. Až na Vasila Dunajevského, který byl zraněn, Němci vypátrán a zajat. Při mučení vyzradil polohu bunkru na Malém Travném a jména osob, které pomáhaly partyzánům. Rodinu Koloničných pak čekaly výslechy gestapem. Augustina Koloničného a jeho syna Rudolfa poslali do koncentračních táborů. Augustin se z koncentračního tábora už nevrátil. Syn Rudolf zemřel po osvobození Dachau na tyfus. Přežila pouze Anežka Koloničná, která už však neměla sílu se zpět na Zajičorku vrátit.

Manželé Koloniční

Zdroj: Emil Vávrovský: Partyzánská Morávka ústy Morávčanů. Frýdek-Místek 1982. str. 117, 119, 120

Foto z návštěvy místa: ZDE