Silvestrovské dopoledne jsem stejně jako v předchozích letech strávila na „lašském silvestru“ konaném na metylovickém Čupku alias lašském Řípu. Já se účastním od roku 2014. Bohužel v roce 2017 jsem ze zdravotních důvodů musela vynechat (rok 2017 stál celkově za prd). Jinak „lašského silvestru“ se konal už jedenáctý ročník. A podle množství lidí, kteří se zúčastnili, obliba této akce každoročně narůstá.

Na Čupek se chystám jako obvykle z Metylovic od kostela. Bus jede z Frýdlantu v 10:50, což je akorát. Posnídám, uvařím čaj do termosky a vyrážím. Už se těším po roce zase nahoru. Když se před dveřmi obouvám, tak se dívám, co to mám s botou. Je na bocích úplně rozpraskaná. Dívám se na druhou a má to samé plus ještě odlepenou šněrovací část. Moje boty svévolně přešly na barefoot a zapomněly mi to říct. Ještě jsem v nich před týdnem šla vánoční Skalku a byly v pohodě. Jako člověk sledující nejnovější trendy samozřejmě vím, že barefoot boty jsou v kurzu, ale v těchto nemůžu ani nechci jít. Stojím v ponožkách na rohožce, čumím na zničené boty a nevím z čeho být nasraná víc – moje milované Merrelly jsou na vyhození, nemám v čem jít a nestíhám autobus. Tak hledám jiné boty. Nacházím staré goretexy ve kterých, ale nevydržím delší dobu, protože mě z nich bolí nohy a na pravé noze skončím vždycky s puchýřem. Snad v nich Čupek zvládnu. Z bytu vycházím v době odjezdu autobusu. Mám to na zastávku kousek, tak běžím. Ani to nebylo třeba. Lidi tam ještě čekají, takže zatím nejel. Nesnáším tyhle stresy z odjezdů. Ještě k tomu poslední den v roce. Auto na vás počká vždycky. To si také říkám, když běžím, kdybych bus nestihla, pojedu autem.

Na Čupek pokaždé chodím s otcem. Letos jsme se nijak konkrétně nedomlouvali, ale předpokládám, že už je v busu, byť ho při nástupu nevidím. Autobus je plný, tak to moc neřeším. Avšak ani jsem ho vidět nemohla, protože tam není. Hm. Dávám si sluchátka a vyrážím. Tento den je zatím takový zvláštní. Boty v prdeli, jdu sama na Čupek, ale hlavně, že jsem zdravá. Letos poprvé po cca třech letech jsem totiž nebyla přes Vánoce nemocná, tak je to pro mě vzácnost

Při příchodu

Poslední den roku je zpočátku slunečný, pak poměrně zatažený, ale je alespoň trochu sněhu - a to z jediného dne, kdy sněžilo (mimochodem ten jediný sněhový den zrovna vyšel na termín, kdy jsme jeli autem 100 km na darovaný wellness pobyt).

Zpočátku jdu s davem, pak se trhám a nahoru dorážím před půl 12 a je zde už slušně zalidněno. Koukám, pódium je letos jinde, než bylo v minulých letech. A kde je polní kuchyně? To je poprvé, co pamatuju, že tu nejsou! Stánky s pitím jsou zde jen dva a tomuto počtu je také úměrná jejich fronta. To je maras, fronty jak na Čedok! U placků je samozřejmě to samé. Letos je však plackový stánek dobře zásoben a placky jdou na dračku, fakt že jo. To jsem si mohla ušetřit běh na bus a jet autem rovnou, tohle vědět. Jdu si obejít torzo útulny, potkávám dva močící lidi. Jinak stav budovy beze změn, resp. nějaké drobné změny asi k horšímu budou. Žádné jiné nové info nemám. Alespoň se s vámi podělím o pohlednici z dob, kdy byla budova v provozu jako Rekreační středisko Dopravního podniku Ostrava.

Budovu mám obejitou a co teď? Lašský král zatím nedorazil, mám tedy čas. Tak si jdu prozatímně stoupnout do fronty na svařák s tím, že kdyby se to nehýbalo a měla bych lašský silvestr strávit ve frontě, tak se na to vyprdnu. Fronta se pomalu hýbe, ale příchod lašského krále ani tak nestíhám. V předchozích letech nebyly takové fronty a taky bylo víc stánků. Pořadatelé to letos nějak nedali. Stejně tak nejsou ani účastnické listy, prý Hodoňovice šetří na papíru nebo co. Z fronty vidím postávajícího otce. Už jsem si myslela, že tu budu sama uprostřed davu Prý jel o autobus dříve, protože se bál, že nedojde včas. Tak beru rovnou dva svařáky. Aspoň si budu mít s kým připít.

Lašský král se svou družinou

Tušíce, že než sejdu dolů z lašského Řípu a už si nebudu pamatovat o čem lašský král v proslovu hovořil, si ho tentokrát nahrávám. Samozřejmě, že když článek píšu, už to nevím. Lašský král vyzdvihl, že se zde už po jedenácté loučíme se starým rokem. Připomněl praotce Lacha a to, že už zde na Čupku mají také svého posvěceného Cyrila a Metoděje. Což je vlastně novinka. Od letoška je zde nová dřevěná podobizna světců C a M. Možná proto bylo letos podium přemístěno, bylo hned vedle Cyrila a Metoděje. Proslovy mají připraveny i starostové okolních obcí. Po projevu král se svou družinou jako každý rok pěje lašské písně.

Když se už akce chýlí ke konci a účastníci se postupně trousí domů, odchytáváme chlápka, který tady každoročně pomáhá s organizací. Ptáme se, jestli jsou alespoň razítka. Máme štěstí, dostáváme razítko, když už nejsou účastnické listy. Vlastně mám z Čupku razítka dvě – jedno výše zmíněné a druhé je z dřevěného odpočívadla. To druhé tady musí být nainstalované asi nově.

Vrcholové razítko

Pak už se vydáváme vstříc domovu. Bus má jet ve 14 h ze zastávky Vrchovina. Dolů z Čupku ještě pohoda, ale pak cestou na zastávku už mě bolí nohy a těším se, až ty příšerné boty sundám. Teda příšerné nejsou, nevím, proč mi tak nesedí. Před námi jdou dva starší manželé (jenom odpočívají, nejedou s námi), co jdou také z Čupku, zastavují se na zastávce. Dáváme se do řeči, ale tvrdí nám, že teď na Frýdlant nic nepojede. Je mi sice divné, že ten bus nejede z centra obce, ale až odtud. Nicméně je napsaný v jízdním řádu i zde na zastávce. Bavíme se o akci na Čupku i o bývalé útulně, jak je to škoda, ale teď už je to marné. Bus opravdu přijíždí, už v něm i sedí jeden chlápek, což nevím, kde se tam vzal, protože Vrchovina má být první zastávka.

Co říci závěrem. Rok 2019 je pasé a co všechno přinese 366 dnů trvající rok 2020, to se teprve uvidí. Jinak samozřejmě přeji všem návštěvníkům mých stránek vše nejlepší, zdraví a pohodu v Novém roce. A nezapomínejte – pokud něco v životě chcete, musíte pro to něco dělat. Samo to nepřijde a nikdo jiný to za vás neudělá

Fotogalerie ZDE