První opravdový výstup na Radhošť 4.3.2011
V pátek 4.3.2011, po dlouhé odmlce konečně nastal čas vyrazit do hor. Po složitém shánění parťáka jsem vyrazila s tím jediným, který byl ochotný se mnou jít. Ano tím parťákem nebyl nikdo jiný, než já. Výšlap na 1128 m vysokou horu Radhošť jsem si nevybrala náhodou. I když je pro mě ten chlapec, kterého vídávám denně z okna docela všední, nikdy jsem na něj nevylezla po svých, což je docela ostuda . Asi bych nespočítala, kolikrát jsem na Radhošti byla, ale pokaždé lanovkou na Pustevny a dále 4 km po hřebeni, na vrchol Radhoště. Ony Pustevny jsou vůbec takové zajímavé místo, kde kromě krásného výhledu můžete vidět taky slavné Jurkovičovy stavby, v zimě si dobře zalyžovat a krom toho je tady spousta turistických tras.
Na Pustevny a Radhošť se dá dojít po značených turistických trasách například z Rožnova, Dolní, nebo Prostřední Bečvy. Já se vydala na cestu z Ráztoky. Autobus jel v 8:40 a počasí bylo opravdu jako na objednávku. Po příjezdu na Ráztoku jsem minula stejnojmenný hotel a před ním stojící červený vláček, který vozí turisty k lanovce. Dále jsem podle 4 km dlouhé zelené značce odbočila kolem lomu doprava, chvíli po mírně stoupající asfaltce k rozcestníku "vyhlídka u silnice", kde se zelená značka odklání od asfaltové cesty a je z ní klasická turistická cesta, místy lesem, místy podél lesa. Cesta to však byla docela pohodová, přijatelné stoupání a někdy i krásný výhled na okolní kopce. Opravdu to rychle uteklo, krajina se pořád měnila. Z listnatého lesa na les smrkový, či na mýtinu s výhledem. Ve chvíli, kdy se po mé pravé ruce objevil vrcholek Radhoště, jsem si připadala jako v pohádce.
Sněhu rázem přibylo a procházela jsem zasněženým lesem, kterým prosvítaly paprsky sluníčka. Takový malý březnový zimní ráj. Na hřeben Radhoště jsem došla v zápětí a uvítalo mě sluníčko, které mě téměř oslepilo . Nádherná podíváná a především v tu chvíli tam nebyla ani noha. Jedinou vadou na kráse bylo, že byl ten den docela opar a výhled nebyl zrovna ideální. Ale i tak to bylo nádherné. Nafotila jsem pár fotek a vydala se na vrchol obhlídnout sousoší Cyrila a Metoděje, kapli a vysílač.
Sousoší C+M, je dílem sochaře Albína Poláška, který je také autorem sochy Radegasta, jenž stojí poměrně nedaleko. Polášek sousoší C+M daroval Matici Radhošťské, která se zasloužila o vybudování kaple na Radhošti. V knize, kterou drží sv. Cyril čteme: "Na počátku bylo slovo" a Metoděj vyzdvihuje byzantský kříž. Bůžek u jejich nohou symbolizuje poražené pohanství.
Na vrcholu po té následovalo malé občerstvení a cesta na Pustevny. Protože jsem šla sama, měla jsem dost času přečíst si všechna zastavení Radegastovy naučné stezky. Dozvěděla jsem se docela dost věcí. Například, že medvěd do zdejších Radhošťských lesů zavítá jen vyjímečně, za to rys je tady jako doma.
Pak už jsem si jenom užívala toho krásného dne. Po soše Radegasta se zrovna nikdo nesápal, jak je tomu zvykem, takže mi bylo dopřáno si ho v klidu vyfotit. Socha Radegasta pohanského boha slunce a hojnosti, měří 3,28 m, váží je 3,2 tuny a je vytesána z žuly. Tato socha však není původní, jedná se o kopii. Původní socha zde stála od roku 1931 do roku 1996, jelikož byla vytesána do umělého kamene, který přestal odolávat drsným povětrnostním vlivům, bylo nutné sochu demontovat a restaurovat. Originál sochy Radegasta můžete vidět ve vestibulu frenštátské radnice.
V altánu Cyrilka jsem vyfotila skupinku turistů, minula zbytky sněhového království, dala pivo v bufetu U lanovky, napsala sms mému drahému a vydala se s nelibostí zpátky do údolí. Tentokráte po asfaltové cestě zvané Knížecí.
Musím říct, že výlet se povedl, zpočátku jsem byla skeptická, že jdu sama, ale ten krásný den v horách stál za to.