V sobotu 30.10.2010 jsme se jen tak za slunečného a velmi větrného počasí vydali na Ostravici na malý výlet. Naše kroky směřovaly trochu jinou trasou, než se vydávají turisté, kteří na Ostravicí zamíří.  My vyrazili směrem, kudy před 45 lety vedla trasa, jak napovídá nadpis „zrušené trati Frýdlant - Bílá“.

Nejprve základní info. Trať byla zrušena z důvodu výstavby vodního díla Šance, které bylo dokončeno roku 1970 a zásobuje Ostravsko pitnou vodou. Také je nutno říci, že se uvažovalo o zrušení trati v celé její délce, což se naštěstí nestalo a trať byla zachována alespoň do Ostravice, kde dnes končí. Poslední vlak z Frýdlantu vyjel 11.1.1965 se se smutným nápisem na lokomotivě: „Už je to tak, vezeme do Bílé poslední vlak“. Zatopeny byly zastávky a stanice: Šance-Řečice, Hutě pod Smrkem a Staré Hamry. Konečná stanice Bílá byla zrušena. V budově se nějakou dobu nacházela restaurace, posléze zde sídlili celníci a dnes je zde Obecní úřad. Zastávka Mazák sloužila po dobu stavby přehrady jako konečná pro vlaky s přísunem materiálu pro stavbu hráze, pak byla také zrušena. Konečnou stanicí se stala Ostravice. Celkově bylo zrušeno 13,3 km trati.

Historická pohlednice s nádražím ve Starých Hamrech - dnes pod vodou.

Zdroj: Časopis ŽELEZNIČÁŘ, číslo 15, rok 1988. Autoři: Mojmír Leštinský a Zdeněk Melík

My se vydali právě po stopách koleje končící před hlavní cestou, to je totiž ta kolej, která kdysi vedla až do obce Bílá. Čtete-li tento článek dnes (2018) byla snesena už i ta poslední kolej.

To, že zde kdysi vedla trať je nyní poznat jen ztěží. Přecházíme cestu a odbočujeme do „divočiny“, kde to dříve vypadalo úplně jinak. První mostek nás přivítá hned na začátku trasy:

Je vcelku schátralý, projít se opatrně dá po ušlapaném travnatém pásu. Ale doufejme, že ještě nějaký čas vydrží.

Jdeme dál. Po celou dobu naší cesty nás doprovázela řeka Ostravice. Trať vedla po levém břehu. Tehdejší cestující museli mít krásný výhled. Posuďte sami: 

Když jdeme dál po směru trati, nemohla jsem se ubránit dojmu, že na to některých místech vypadá, jako měsíční krajina. Možná je to tím, že je už podzim, možná to způsobily ty holé stromy, ale když si uvědomíte, že tady kdysi jezdil vláček, je to smutný pohled.

Cestou je nutné dávat pozor na to, že břeh je v některých místech dost vymletý a člověk někdy jde až téměř po kraji. Ovšem, když jsem tady byla před třemi lety, přelézala jsem spadané stromy. Teď jsme prošli bez větších obtíží.

Nedají si pokoj a nedají si pokoj. Takovéto díry potkáte po cestě taky, kdekdo si tady jezdí pro rašelinu a podle toho to taky vypadá.

Pohled zpátky:

 Asi v půlce cesty potkáváme druhý mostek. Je v relativně „lepším“ stavu, než mostek první, alespoň co se týče toho, že po něm pohodlně přejdete. I takhle se daly využít staré pražce. U tohoto mostku jsem se zdržela asi nejvíc a fotila ho ze všech stran

U prostřeního mostku jsem se zdržela nejvíce. Následující fotka zobrazuje jeden z několika malých propustků, které se také dají najít: 

Tady se už pomalu blížíme ke třetímu mostku, za kterým končí naše putování po staré trati. Toto je pohled zpátky na to, co jsme už prošli. 

Třetí a poslední mostek. Jak vidíte narozdíl od dvou předchozích v perfektním stavu. Slouží jako příjezd k domečkům po pravé straně. Po pár dalších metrech dojdeme k hlavní cestě, čímž naše dnešní putování končí. 

Musím konstatovat, že když jsem tady byla před třemi lety a teď příliš se to tady nezměnilo. Možná mostky o něco více schátraly, břehu na několika místech ubylo, jinak je to pořád stejné.

Neodpustím si poslední fotku: 

Má svou krásu, že?

Všechny fotky ZDE

Podrobnější, aktuálnější a kvalitnější fotoreport rovněž najdete ZDE